Šli jste na úřad, protože jste chtěli přehlásit vozidlo, postavit dům či založit spolek. Nebo se naopak úřad z nějakého důvodu rozhodl navštívit vás, například protože podnikáte.
A narazili jste na něj, na důležitého človíčka s razítkem. Na byrokrata.
Tento tvor si libuje v dodržování formalit, v mechanickém lpění na procesech, ve vymáhání složitých regulací a v papírování. Bez ohledu na skutečnost a bez špetky zdravého rozumu.
Setkání s ním vás stálo spoustu nervů, úsilí a času. Nakonec jste sehnali poslední lejstro, které po vás vehementně vyžadoval, a výsledkem onoho snažení je dokumenty naplněná složka, jež poputuje do archivu, kde bude spolu s dalšími složkami bez povšimnutí ležet až do skonání věků.
Opravdu by to nešlo jinak?
Byrokraty jen těžko změníme, můžeme však změnit legislativu. Byrokraté totiž existují z toho důvodu, že existují právní předpisy, jejichž plnění byrokratům zajišťuje jejich pracovní místo. Bez nich by si museli najít užitečnější zaměstnání.
V této oblasti se situace každým rokem zhoršuje: ať už na unijní, národní, krajské či komunální úrovni se legislativa stává složitější a přibývají nové směrnice, zákony, nařízení, vyhlášky a další regulace. Počet byrokratů každým rokem roste a není v zájmu politiků s tím něco dělat. Snížení stavu úředníků znamená snížení moci, rozpočtu a vážnosti úřadu.
Přesto je naděje, jak z toho začarovaného kruhu ven. Stačí volit ty politiky, kteří prosazují změnu legislativy vedoucí ke snížení byrokracie a zjednodušení života nás všech.
O jaké návrhy se kupříkladu jedná?
V případě, že chcete pronajmout nebo prodat vaši nemovitost, platí pro vás zpravidla povinnost pořídit ji energetický štítek. Jedná se o jakýsi certifikát se sedmimístnou škálou o různých kategoriích, který dokladuje energetickou náročnost objektu. Z této povinnosti jsou vyčleněny některé nemovitosti – např. stavby s plochou pod 50 m² nebo stavby pro náboženské účely. Energetický štítek stojí majitele rodinného domu kolem 6 000 Kč, u větších komerčních staveb se jeho cena pohybuje v desetitisících. Štítky vydávají odborníci autorizovaní Ministerstvem průmyslu a obchodu, správnost dat ověřuje Státní energetická inspekce.
Je třeba odstranit povinnost pořídit si energetický štítek nemovitosti, protože se jedná o další nákladnou zátěž pro vlastníky nemovitostí. Pokud někdo pronajímá či prodává dům či byt, je jen na něm a na kupujícím, jak se domluví, respektive co ke koupi všechno potřebují vidět. Energetický štítek může být pro mnohé dobrá záruka energetické nenáročnosti budovy, díky štítku může prodávající přitáhnout potenciální zájemce o nemovitost. Je však nesmysl mu to ukládat povinností – dochází tak ke zvýšení ceny nemovitosti, a to mnohdy zcela zbytečně.
Cizinci, kteří si přichází zaregistrovat na cizineckou policii místo svého pobytu (jedná se např. i o studenty, kteří nebydlí na kolejích) se často setkávají s tím, že úředníci nedokáží komunikovat v angličtině. Cizinecká policie ani odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra běžně tlumočníka nezajišťují. Cizinci si jej musí opatřit sami.
Úředníci, kteří přicházejí do styku s cizími státními příslušníky, jsou naší národní vizitkou. Mělo by být naprostou samozřejmostí, že jeden z požadavků při výběrovém řízení na místa v cizinecké policii a na odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra je aktivní znalost anglického jazyka.
Celníci zadržují zásilky s cenou vyšší než 22 € (včetně poštovného) pocházející ze zemí mimo Evropskou unii. Poté vyzvou příjemce prostřednictvím těžko srozumitelného dopisu k tomu, aby doplatil DPH a od částky 150 € také clo. Příjemce musí také doložit řadu formalit. Pokud tak neučiní, zásilka je odeslána zpět odesílateli, nebo je uložena na celním úřadě a platí se úložné. Zásilku si příjemce musí vyzvednout na úřadě v Praze, nebo může být zaslána na adresu příjemce za dalších 99 Kč, které jdou na účet České pošty.
Dokud budeme členem Evropské unie, platbám DPH a cla ze zásilek se nevyhneme, můžeme se však zbavit zbytečných formalit. Komunikace mezi celní správou a adresátem musí být přátelská, účelná a k věci. Proto by úřad měl zaslat pouze základní informace o zásilce a k tomu výzvu k platbě za vyměřené DPH a případné clo, která by se stanovila z udané hodnoty. Adresát by měl mít k dispozici možnost být upozorňován prostřednictvím e-mailu či datové schránky.
V případě zaplacení na účet by zásilku bez dalšího zdržování a poplatků celní správa vrátila přepravci. Pouze pokud by šlo o speciální případ (např. osvobození od platby DPH), adresát by dostal za úkol doložit účel zásilky a další nezbytnosti. V takovém případě ho nesmí celní správa hnát na úřad do Prahy, ale komunikace by měla být umožněna z pohodlí domova elektronicky.
Od roku 2016 jsou uzavřeny větší prodejny o státních svátcích. Zdůvodněním této nové regulace je to, že by „zaměstnanci měli být o svátcích spíše doma a ne v práci“.
Politici a byrokrati by nám neměli říkat, kdy můžeme pracovat, kdy budeme chodit nakupovat nebo co bychom měli správně o svátcích dělat. Je to jen náš život, takže když budeme chtít o Vánocích dřít jako koně, máme na to právo a neměl by naši svobodu omezovat nějaký politik či úředník. Stejně tak není možné podnikatele omezovat v otevírací době a ve vztazích s jejich zaměstnanci. Někteří lidé radši pracují o svátcích, třeba důchodci nebo studenti. Proč jim politici zakazují si přivydělat?
Otevírací doba prodejen by se proto neměla omezovat.
Občan musí hlásit stejné informace na celou řadu úřadů a veřejnoprávních institucí. Týká se to například změn adresy, rodinného stavu, jména, apod. Dále se to týká například povinností vykazovat stejné informace plynoucí z pracovněprávního vztahu, které se pak přiznávají zvlášť na finančním úřadě, zvlášť na správě sociální zabezpečení a zvlášť na zdravotní pojišťovně. Firmy musí své účetní výkazy posílat zvlášť na finanční úřad a zvlášť na rejstříkový soud.
Už včera bylo pozdě na to, aby stát jednotlivé úřady propojil v jeden celek a nahlášení informace na jednom úřadě se automaticky promítlo i v databázi druhého úřadu. Stát tady má být pro občany a ne obráceně. Proto musí disponovat takovým informačním systémem, který občanům maximálně ulehčí život. Pokud tedy občan nahlásí změnu údajů na jednom úřadě, má pro něj jeho aktivní komunikace s úřady v tuto chvíli skončit. Nová informace se promítne do systému všech ostatních úřadů a pokud daný úřad bude potřebovat od občana ještě další informace, sám jej aktivně vyzve k doplnění.
V případě, kdy je závislá práce vykonávána v jiném než v pracovněprávním vztahu (zpravidla je podřízený pracovník OSVČ), jedná se o švarcsystém. Takovou formu zákoník práce zakazuje. Sankce za porušení zákazu švarcsystému dosahuje u podnikatele až k 10 milionům korun a u pracovníka až 100 tisícům korun. Jde tedy zpravidla o likvidační pokuty.
Švarcsystém by měl být legalizován. Důvodem jeho zákazu není nic jiného, než snaha o udržení odvodů do státní kasy. Přitom legalizace švarcsystému povede k vyšší zaměstnanosti, stimulaci hospodářské aktivity a tím i ke zvýšení výkonu ekonomiky státu. Lidé by měli mít možnost svobodně si upravit své pracovněprávní vztahy tak, jak jim to vyhovuje.
Po skončení roku je nutné kromě daňového přiznání podat také přehled o příjmech a výdajích na zdravotní pojišťovnu a na okresní správu sociálního zabezpečení.
Stát by měl disponovat informačním systémem, který propojí jednotlivé úřady tak, že si předají informace mezi sebou. Občané tak nebudou muset podávat tu samou informaci na několika různých formulářích několika úřadům státní správy.
V současné chvíli je založení obchodních společností zdlouhavé a byrokraticky i finančně náročné. Aby byla společnost zapsána, musí být společenská smlouva (zakladatelská listina, stanovy atd.) sepsána u notáře. Cena za tento úkon se pohybuje, podle náročnosti úpravy, v řádu tisíců až desítek tisíců korun. Po vyhotovení smlouvy čeká začínajícího podnikatele povinnost vyřídit si na živnostenském úřadě živnostenské oprávnění. Třicet dnů od založen firmy má pak podnikatel povinnost registrovat společnost u finančního úřadu. Další výdaje v souvislosti se založením obchodní společnosti se pojí k zakoupení kolku na rejstříkovém soudě. Celý proces založení trvá nejméně 15 dní.
V tomto směru bychom se rádi inspirovali Estonskem, které je na předních příčkách zemí s nejlepšími podmínkami k podnikání.
Založení společností by nevyžadovalo ani součinnost notáře ani zdlouhavé chození od úřadu k úřadu. Společnost by se mohla jednoduše založit z pohodlí domova vyplněním online formuláře. Ten by následně obdržely příslušné úřady, které by si jej zpracovaly a veškerá další komunikace by také probíhala online. Založení společnosti by tak mohlo trvat jen řádově jednotky hodin.
Od roku 2013 je zaveden tzv. institut objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla. V praxi to znamená, že provozovatelé vozidel jsou povinni znát v každý okamžik, kdo jimi provozované vozidlo řídí. V případě, že řidič vozidla spáchá přestupek, provozovatel vozidla ho musí nahlásit, jinak namísto něj dostane pokutu.
Byrokrati si zavedením tohoto institutu usnadnili vyšetřování přestupků. Jsou známy obce, jejichž rozpočet je postaven právě na výběru pokut za pomocí měření rychlosti stacionárními radary s využitím hromadného rozesílání obsílek provozovatelům kolemjedoucích vozidel.
Hromadné kasírování toho má s vymáháním spravedlnosti a zajišťováním dopravní bezpečnosti málo společného. Objektivní odpovědnost provozovatele vozidla zavádí nesplnitelnou povinnost, porušuje presumpci neviny a zpoplatňuje právo nevypovídat proti sobě a svým blízkým. V právním státě takové právní konstrukty nemají co dělat a měly by být zrušeny.
Dle zákona je povinností zaměstnavatele mít na pracovišti knihu úrazů, do které je odpovědný zaměstnanec povinen bezodkladně zapsat každý úraz, ke kterému na pracovišti dojde. Pokud má úraz za následek pracovní neschopnost zaměstnance delší jak 3 kalendářní dny (či dojde k úmrtí), musí zaměstnavatel vyhotovit Záznam o úrazu a doručit jej na zdravotní pojišťovnu. V případě pracovní neschopnosti delší jak 5 dnů (či úmrtí) je dále zaměstnavatel povinen nahlásit úraz na oblastní inspektorát práce. V případě, kdy zaměstnavatel knihu úrazů nevede, hrozí mu pokuta až 400 tisíc korun.
Existenci knihy úrazů a následnou evidenci z ní plynoucí pokládáme za zbytečnou byrokracii zdržující od práce zaměstnavatele i zaměstnance. Pokud dojde k pracovnímu úrazu, má smysl řešit úraz se zdravotní pojišťovnou, případně jinými státními orgány, pokud dojde k nějakému úmyslnému či neúmyslnému pochybení. Podrobné popisování úrazu do knihy úrazů nemá žádné opodstatnění.
Pokud občan nemá zřízenou datovou schránku, soud mu doručuje obsílky zpravidla přes Českou poštu, která rozhodně není známa svou spolehlivostí a promptností. Kromě toho platí tzv. fikce doručení (zásilka je považována za doručenou, i když ji adresát nikdy nepřevzal) a domněnka doby dojití (zásilka je považována za doručenou třetí pracovní den po odeslání). To vede často k situacím, že občan, mnohdy ne vlastní vinou, zmešká důležité psaní a neštěstí je na světě.
Výkon spravedlnosti nemůže záviset na notoricky nespolehlivých službách státního podniku. Soudy by měly přestat preferovat listovní služby České pošty a místo toho více zapojovat soudní doručovatele či případně orgány Justiční stráže a soudní exekutory. Ti jsou sice o něco nákladnější, jsou však schopni adresáta v případě jeho nepřítomnosti v místě trvalého pobytu spolehlivě vypátrat a psaní mu skutečně do vlastních rukou doručit.
Všichni lidé pracující v zaměstnaneckém nebo obdobném poměru bez ohledu na rizikovost práce musí podstoupit vstupní, periodické a výstupní zdravotní prohlídky u závodního lékaře. Opakované prohlídky se u administrativních pracovníků provádí jednou za 6 let (u starších 50 let jednou za 4 roky). U rizikovější činnosti je to častěji, u nejrizikovějších každý rok.
Existuje hned několik způsobů řešení této byrokratické překážky:
Všichni obchodníci jsou nuceni na cenovkách vedle prodejní ceny uvádět takzvanou měrnou cenu. To znamená, že u všech potravinářských výrobků označených údajem o množství, objemu nebo hmotnosti, musí přepočítat cenu také na 1 kg, 1 l (resp. dle specifika výrobku na 1 ks, 100 g, 100 ml) a uvést ji na cenovce také. Pokud tak neučiní, hrozí jim pokuta až 5 milionů korun.
Je úplně zbytečné nutit drobné živnostníky, aby u například u každé marmelády přepočítávali cenu. Má být čistě na nich jaké služby zákazníkům nabídnou, jestli jim ulehčí počítání tím, že budou dobrovolně měrné ceny uvádět. A má být také na zákaznících, jestli budou chtít nakupovat radši v obchodech, kde měrné ceny uvádí, nebo v obchodech, kde ne. Proto je třeba tuto nesmyslnou povinnost zrušit.
Plátce DPH si musí v registru plátců ověřit, zda jeho dodavatel zboží či služeb není vedený jako nespolehlivý plátce. Pokud od takového dodavatele podnikatel zboží či službu odebere, bude ručit za odvod DPH, které má dodavatel za dodané zboží či službu odvést. Jedná se o nástroj správce daně, který má zamezit daňovým únikům.
Tento institut by se měl zcela zrušit. Není možné, aby stát přenášel vymáhání daní na podnikatele. Žádný podnikatel by neměl nést rizika spojená s neodvedením daně za jiného.
Řidiči referentských vozidel jsou zaměstnanci, kteří při své práci využívají vozidlo, avšak používání vozidla není jejich hlavní pracovní náplní (jako je to u řidičů z povolání). Zákoník práce zaměstnavateli ukládá, že takový zaměstnanec musí být seznámen s riziky spojenými s řízením vozidla. Takové školení by mělo proběhnout nejméně jednou za tři roky.
Tuto povinnosti pro zaměstnavatele považujeme za absolutně nadbytečnou a měla by být zrušena. Rizika spojena s řízením vozidla jsou dostatečně vysvětlena v autoškole. Tudíž skutečnost, že zaměstnanec vlastní řidičské oprávnění, vede k dostatečným znalostem těchto rizik.
V současné době musí nový vlastník vozidla projít zdlouhavou procedurou, ve které je nejdříve povinen udělat evidenční kontrolu u vybraných stanic technické kontroly, kterým k tomu stát uděluje licenci. Následně má 15 dní na to, aby vozidlo zaregistroval v registru vozidel. Problém nastává hlavně v Praze, kde registrační místa nestíhají odbavovat vozidla v krátkém časovém intervalu. Nový vlastník vozidla, pokud nechce čekat na úřadě celý den s nejistým výsledkem, si musí daný termín zarezervovat. Volných termínů, pokud se k tomu připočítají soboty, neděle a svátky, je možné dosáhnout až po uplynutí zákonné lhůty k registraci a nový vlastník vozidla pak musí znovu provést na své náklady evidenční kontrolu. Celý proces tak vyžaduje určité logistické schopnosti majitele vozidla.
Možným řešením je zrušení povinnosti provést evidenční kontrolu, případně zmírnit negativní dopad zákonné regulace prodloužením lhůty k přihlášení vozidla po provedené evidenční kontrole.
Obsah lékárničky na pracovišti neupravuje žádný právní předpis. Zákoník práce v kombinaci s předpisy BOZP pouze stanovuje zaměstnavateli zajistit, aby pracoviště bylo vybaveno, v rozsahu dohodnutém s příslušným zařízením poskytujícím závodní preventivní péči, prostředky pro poskytnutí první pomoci a pro přivolání zdravotnické záchranné služby. Zaměstnavatel tedy musí obsah lékárničky konzultovat s lékařem zajišťujícím závodní lékařskou preventivní péči.
Zákon by měl buď jasně stanovit doporučený obsah lékárničky podle druhu provozu podniku, nebo ponechat plně na uvážení zaměstnavatele, jakou podobu lékárnička bude mít. V každém případě je nutné zamezit nejasnostem, aby nadále nedocházelo k dohadování se s inspektory bezpečnosti práce ohledně obsahu lékárniček.
V případě, že má právnická či fyzická osoba zřízenou datovou schránku, je jí zakázáno posílat finančnímu úřadu dokumenty jiným způsobem než elektronicky. Týká se to zejména podání daňového přiznání, a to i tehdy, když si daňový poplatník datovou schránku zřídil dobrovolně. Jakmile požadované dokumenty doručí úřadu jinou cestou, je mu automaticky udělena pokuta 2000 Kč a v případě opakování až 50 000 Kč. Datovou schránku navíc není možné na požádání zrušit, lze pouze znepřístupnit; tuto možnost však nemají kupříkladu firmy zapsané v obchodním rejstříku.
V liberálním státě úředníci slouží občanům, ne naopak. Proto by mělo být pouze na daňovém poplatníkovi, jakým způsobem se rozhodne daňové přiznání podat. Stejně tak by měly být datové schránky volitelným doplňkem, jenž je možné v případě nespokojenosti bez problémů zrušit. Veškerou byrokracii okolo daňového přiznání je nutné redukovat na úplné minimum, aby podání daňového přiznání bylo jednoduché, rychlé a bez zbytečných nákladů.
V současné chvíli vyžaduje získání živnostenského oprávnění návštěvu živnostenského úřadu, kde si živnostník zapíše živnosti (a to i živnosti volné, u kterých není potřeba odborné způsobilosti) a to za poplatek 1000 korun. Při vyřizování živnosti musí žadatel povinně vyplnit údaj „místo podnikání“. Mnoho lidí k tomu využívá své místo trvalého pobytu. Avšak to nemůže být například zapsáno, pokud má dotyčný trvalý pobyt přihlášený na úřadě. To pro něj může znamenat nepřekonatelnou překážku pro vznik živnosti.
Živnostníci ale i další podnikatelé se naučili využívat tzv. virtuální kanceláře, kde mají uvedeno místo podnikání resp. sídlo společnosti. Jde v podstatě o fiktivní údaj, který není skutečným místem podnikání. Považujeme tedy vyplňování tohoto údaje za zcela zbytečnou formalitu, která by měla být odstraněna.
Stejně tak považujeme za zbytečné vyřizování volných živností, které si může vyřídit v podstatě kdokoli. Poplatek za vyřízení živnosti 1000 korun chceme odstranit a stejně tak jako u založení obchodních korporací, navrhujeme i zde možnost vyřídit si živnost online za pomoci webového formuláře.
Je také nutné sjednotit datové schránky pro podnikatele podnikajícího jako fyzická i právnická osoba a to pro zjednodušení komunikace tohoto podnikatele.
Podnikatelé, živnostníci, ale i ostatní lidé jsou velmi často zatěžováni povinnostmi vykazovat statistické údaje. Nejčastější takovou povinností je, když si Český statistický úřad vybere podnikatele jako statistickou jednotku. V takové situaci je podnikatel pravidelně bombardován dotazníky, které jsou časově náročné na vyplnění a řada informací ani není snadno dostupná. Podnikatel prakticky nemá šanci se ze statistického zjišťování vyvázat. Často se tak stává, že podnikatelé vyplňují nepřesné informace nebo „natruc“ zcela a nepravdivé. Statistické zjišťování pak stejně není validní. Podnikateli, který nebude spolupracovat navíc hrozí pokuta až do výšky 100 tisíc korun.
Velké množství údajů, které Český statistický úřad od podnikatelů zjišťuje, jsou informace, které vykazují už jinou cestou, například prostřednictvím daňových přiznání. ČSÚ by si tedy měl tyto informace vyžádat od finančního úřadu a nezatěžovat tak podnikatele další administrativou.
Výhledové informace, např. to kolik se daný podnik chystá v následujících 10 letech vyrobit konkrétních výrobků, by od podnikatelů neměl vyžadovat vůbec. Jde o informace nadmíru zkreslené, což se odráží na nepřesném, a tedy zbytečném, zjišťování.
Zdravotní průkaz pracovníka v potravinářství musí mít každý zaměstnanec v sektoru potravinářství a některých dalších služeb jako je například kadeřnictví nebo pedikůra. Každý pracovník tak musí jít na zdravotní prohlídku ke svému obvodnímu lékaři a zaplatit cca 200 Kč za vystavení průkazu. Doba platnosti je obvykle neomezená. Pracovník musí mít vždy při práci potravinářský průkaz u sebe kvůli případné kontrole. Musí také ovládat hygienické zásady dle vyhlášky č. 400/2009 Sb., z kterých jej mohou kontroloři zkoušet a v případě neznalosti zakázat pracovníkovi výkon práce, a to doby než složí zkoušku před odbornou komisí. V případě, že pracovník nemá potravinářský průkaz, hrozí podnikateli pokuta.
Potravinářské průkazy nic neřeší, jsou jen další byrokracií pro podnikatele. Pracovník musí na prohlídku k lékaři, kde dostanete potravinářský průkaz na dobu neurčitou. Průkaz nikoho neochrání před tím, aby hned za dveřmi ordinace chytil ebolu. Proto je potřeba tuto zbytečnost zrušit. Každý podnikatel je zodpovědný za kvalitu svých výrobků a měl by si proto sám se svými zaměstnanci upravit podmínky, za kterých mohou pracovat v jeho výrobně či prodejně.
Poplatek za zvýšené množství emisí u vozidla se nepočítá z jeho stáří, ale z emisní normy, kterou splňuje. Existují emisní normy Euro 0 až Euro 6. Vozidla, které splňují normu Euro 3 a novější jsou od poplatku osvobozeny. Pokud vozidlo splňuje normu Euro 2, jeho majitel zaplatí poplatek 3000 korun. U normy Euro 1 pak zaplatí 5000 korun a u normy Euro 0 dokonce 10 000 korun. Tento poplatek je jednorázový, platí se při přepisu auta.
Tato daň by se měla zcela zrušit. Dopadá na lidi s nižšími příjmy (např. i na důchodce), kteří si nemohou dovolit modernější auto, které by normy splnilo. Zároveň tato daň nevede k tomu, aby si vozidlo s nižšími emisemi pořídili. Navíc nevede ani ke zlepšení životního prostředí. Výroba nového auta také není ekologicky nenáročná záležitost.
Podle Vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb. musí být zaměstnavatel pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Toto pojištění navíc musí být sjednáno buď u České pojišťovny nebo Kooperativy, pojišťovny.
Odpovědnost zaměstnavatele, zda si sjedná pojištění pro případ úrazu či nemoci z povolání svých zaměstnanců, by měla být v čistě jeho rukou. Pojištění by mělo být dobrovolné. I v takovém případě se dá předpokládat, že by se většina zaměstnavatelů pojistila a nechtěla nést finanční riziko spojené s úrazy a nemocemi z povolání z vlastních prostředků.
Je nepřípustné, aby zákon ustanovil jen 2 pojišťovny, u kterých se může zaměstnavatel pojistit. Každý by si měl vybrat podle vlastních preferencí a z přirozeně si konkurujících pojistných podmínek.
Od roku 2016 musí plátci DPH kromě daňového přiznání podávat za každý měsíc tzv. kontrolní hlášení DPH, které má údajně pomoci v potírání karuselových podvodů. Zapisuje se do složitého formuláře, v jehož vyplňování je možné udělat mnoho chyb. Finanční úřad pomocí drakonických pokut (až 500 tisíc Kč) vynucuje šibeniční termíny (5 kalendářních dní na nápravu nedostatků). Kontrolní hlášení navíc není možné podat jinak než elektronicky.
Potenciální přínosy kontrolního hlášení neospravedlňují náklady na jeho vyplňování a zpracovávání. Poctivým podnikatelům (kterých je většina) nikdo nevrátí peníze vynaložené na zbytečnou byrokracii. Ti nepoctiví naleznou nové způsoby, jak DPH neplatit. Kontrolní hlášení tedy doporučujeme úplně zrušit.
Řešením je DPH snížit na minimum (v EU je to 15 %) a sjednotit její sazby, aby výběr daně byl co nejjednodušší a podvody se nevyplácelo dělat. Čím více byrokratických překážek, výjimek a předpisů existuje, tím menší je ochota daně platit.
Zákon o požární ochraně a příslušná prováděcí vyhláška upravuje, v jakém případě musí majitel provést revizi či kontrolu komínů a jak často. Pokud si tuto zákonnou povinnost nesplní, hrozí mu pokuta.
Tuto činnost bychom nechali zcela na odpovědnosti majitele komínu. Jedná se o jeho majetek, o který má každý dbát dle vlastního uvážení. Pokud pojišťovna kvůli neproběhnuté revizi či kontrole komínu odmítne v souladu s obchodními podmínkami vyplatit pojistné plnění, je to oprávněný postup, kterého si musí být pojistník vědom při podpisu smlouvy.
Spolek je sdružení osob, které vede společný zájem. I když má spolek podle zákona dovoleno podnikat, nesmí to být jeho hlavní činností. Z podstaty existence spolku lidé tuto zvláštní formu právnické osoby zakládají z důvodu vzájemně či veřejně prospěšného cíle (např. spolky sportovní či spolky zaměřující se na ochranu přírody). V současné chvíli zákon vyžaduje sepsání 4 dokumentů, včetně stanov, a vyplnění webového formuláře. Pokud rejstříkový soud uzná všechny dokumenty za bezchybné, spolek zapíše.
Spolek je sdružení občanů, kteří chtějí dát své aktivitě oficiální formu. Proto by také založení spolku měl hravě zvládnout každý občan a to bez pomoci právníka, na základě vyplnění jednoduchého formuláře. Formulář by měl sám vygenerovat stanovy, které předseda spolku jen podepíše. V současné chvíli rejstříkový soud odmítá spolky zapsat, pokud stanovy shledá nedostatečnými či nepřesnými. K tomuto by vůbec nemělo docházet. Zápis spolku by měla být jednoduchá formalita hotová za pár minut.
Daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob (růžový formulář na 4 stránky) je velice nepřehledné, plné odkazů na paragrafy zákona a vyvolává v lidech obavu ze správného vyplnění. Proto se obracejí, mnohdy zbytečně, na účetní a daňové poradce.
Podporujeme iniciativu studentů Masarykovy univerzity za zjednodušení a zlidštění daňového přiznání, aby formulář zvládl každý vyplnit za méně než 10 minut. Obecně by podle měl být výběr daní co nejvíce přívětivý. Celý proces musí být snadno pochopitelný a musí dávat smysl nejen úředníkům, ale i široké veřejnosti. Velice nás mrzí, když vidíme, jak dochází k plýtvání časem občanů. Úřady nesmí po daňových poplatnících vyžadovat informace, které již mají k dispozici, nebo které mohou získat z databáze jiného úřadu.
Nařízení Evropské unie požadující povinné uvádění alergenů u všech pokrmů ve stravovacích zařízeních začalo platit 13. prosince 2014. V provozovně musí být na viditelném místě umístěn seznam pokrmů a příslušných alergenů, případně tuto informaci musí provozovatel uvést v jídelním lístku nebo alespoň napsat, že informace o alergenem v případě zájmu poskytne obsluha. Evropská unie vydala seznam celkem čtrnácti alergenů, které je nutné uvést. Pokud nařízení provozovatel nedodrží, hrozí mu až desetimilionová pokuta.
Provozovatelé restaurací a dalších provozoven mají dost starostí na to, aby se ještě věnovali dalším povinnostem. Nehledě na to, že jídelní lístky se mění v číselníky, místo aby byl prostor využit k užitečnějším popiskům. I bez této povinnosti by určitě existovaly restaurace, které by si zakládaly na informování zákazníků o úplných podrobnostech, zároveň existují i další kvalitní podniky schopné odpovědět zákazníkům na takové otázky, případně přizpůsobit pokrm jeho potřebám. Každému podnikateli, kterému záleží na podniku a na zisku, totiž musí záležet i na spokojenosti jeho zákazníků. Bez spokojenosti by zisk nebyl.
Proto je možné toto zbytečné nařízení zrušit. Ušetřilo by se na úřednících, kteří jej nyní musí kontrolovat a podnikatelům by nehrozily nesmyslně vysoké k ničemu nevedoucí pokuty. Zákazník si umí vybrat kvalitní podnik, a proto ty nekvalitní časem zaniknou.
Podle současných pravidel mají majitelé nemovitostí určených k podnikání povinnost platit vedle vodného a stočného také poplatek za srážkové vody. Jedná se o poplatek za to, že jim na dům padá dešťová voda, která poté stéká do kanalizace. Z nemovitostí určených k bydlení se platit nemusí.
Copak prší jen na budovy určené k podnikání? Podle nás se jedná o další zbytečný poplatek zatěžující aktivní nezávislé lidi – podnikatele a živnostníky. Proto je třeba jej zrušit, navíc když tito lidé platí stočné, které je prakticky poplatkem za užívání kanalizace. Pokud by bez těchto vybraných prostředků navíc obce nemohly být, ztrátu by mohly promítnout do mírného zvýšení ceny stočného spravedlivě všem.
Čím více občanů dá byrokratům najevo, že o jejich výplody nestojí nikdo kromě nich samých, tím je větší šance, že se něco změní k lepšímu. Dejte proto vědět o této stránce svým známým a přátelům. A podporujte ty politické reprezentanty, kteří pro vás chtějí prosazovat výše popsané návrhy.
Chcete se zapojit? Trápí vás něco jiného? Napadá vás nějaká užitečná připomínka? Napište nám na e-mailovou adresu zkostnately@byrokr.at nebo navštivte naše webové stránky.
Jsme spolek, jehož posláním je zvýšení svobody jednotlivce, volný trh, malý stát a mír. Chceme dosáhnout nižšího vlivu státu na životy občanů. Chceme lidem vrátit svobodu volby v oblastech, v nichž nám ji stát vzal. Mezi naše hlavní cíle patří redukce byrokracie a snižování počtu úřadů.
Jdete do toho s námi?